Tento program přináší

Nejsme Evropané, jsme pozadu

Vystuduješ a pak mažeš do Mekáče. Narodíš se v pupku Evropy, ale za prací raději jezdíš do vedlejšího Německa. „Být mladý“ v Praze se může výrazně lišit od generační zkušenosti na periferiích státu. Barbora Bartošová a Barbora Cerhanová žijí v Aši, o pár kilometrů dál už začíná „západní Evropa“. Velké množství místních jezdívá hákovat do německých továren. Platí je tu několikanásobně víc než za stejnou robotu v českých fabrikách.

V geografickém a sociálním okraji země zastupují Bára a Bára spíše liberální a městský způsob života: „Jsme potetované, veganky a ještě k tomu lesby. Takže pro někoho naprosto šokující kombinace. Spíš vybočujeme.“ Nehledě na to se jich ale dotýkají podmínky, do nichž současná generace dospěla a které nyní určují její existenční i hodnotové horizonty. Práci, která má budoucnost a nabízí radost z činnosti, nahrazují námezdní zaměstnání. Ty mají jedinou výhodu – jsou za ně alespoň nějaké peníze a nic jiného se většinou stejně nenabízí. A peníze jsou potřeba hned.

Na slibované možnosti svobodné společnosti nezbývá příliš času. Nájem a účty nepočkají. „Jsme tu pozadu. V oblékání, ve stravování ve zdravotnictví… skoro ve všem,“ shrnuje situaci Bára Cerhová. A zatímco státní hranice je za humny, vysněný západní svět se české realitě vzdaluje rychle a bolestně.

O svém pohledu mluvily Bára a Bára během natáčení pro Generation What i v následujícím rozhovoru.

Jaké otázky vám v sociologickém dotazníku GW chyběly?

B. Bartošová: Za mě byl vyčerpávající.

B. Cerhová: Já bych rozvedla víc otázek na životní prostředí, sport a zdravý životní styl jako celek.

Cítíte se vůbec jako součást generace, do které věkově patříte? 

B. Bartošová: Zrovna my dvě nejsme úplně zdárným příkladem, spíš vybočujeme všemi směry. Jsme potetované, veganky a ještě k tomu lesby – pro někoho naprosto šokující kombinace. Ale když se nad tím zamyslím, tak vlastně jo – do téhle generace zapadám. Akorát co se týká toho, co nás spojuje, je mi jedno, kolik člověku je. Důležité jsou pro mě společné zájmy a názory.

B. Cerhová: Bára to řekla za mě.

Jak byste charakterizovaly současnou mladou generaci?

B. Bartošová: Chrakterizovat tak početnou skupinu lidí je docela těžký. Podle mě záleží na člověku a okolnostech. Podle mě je ale dnešní doba uspěchaná. Myslím si, že spousta mladých dneska žije okamžikem a nemyslí tolik na budoucnost jako dřívější generace. Myslím, že přetrvávající stereotypy – jako třeba najít si slušnou ženu, zplodit pár dětí, vzít si hypošku a pak se po zbytek života obětovat pro rodinu – pomalu mizí. Díkybohu!

B. Cerhová: Myslím si, že dnes se mladí lidé snaží být víc svobodní, ale přitom si neuvědomují, že vlastně zvednout zadek od Facebooku je ten největší krok ke svobodě.

Jaké jsou hlavní problémy této generace?

B. Bartošová: Tohle je taky dost individuální, ale pro mladého člověka je určitě problém sehnat si práci, která by měla nějakou budoucnost. Dneska většina vysokoškoláků stejně skončí jako vedoucí směny ve fastfoodu, protože nemají dvacetiletou praxi na juniorskou pozici. Stačí, když vidím, že v mém okolí pracuje většina lidí v Německu – jako dělníci, uklízečky nebo pomocná síla – a nikomu z nich nejde o kariéru nebo o to, jestli jsou v práci šťastní. Jde jenom o peníze. Přeci jen, když vám nabídnou práci v České republice za dvanáct tisíc nebo v Německu za pětačtyřicet tisíc, kdo by o tom vůbec přemýšlel? Zákonitě musí klesnout míra vzdělanosti, alespoň tady v západočeském kraji.

B. Cerhová: Podle mě jsme generace, která pořád něco musí. Míň si vážíme obyčejných věcí. Radši prosedíme dny u počítače, nevěnujeme se lidem kolem sebe, nevytváříme reálná přátelství, všechno se točí kolem virtuálního světa. Tohle je podle mě velikej problém. Dřív to bylo jinak – když chtěl člověk něco řešit, musel osobně. Dneska stačí napsat zprávu, nebo e-mail.

Jak se situace současné generace liší od očekávání, která měla v dětství?

B. Bartošová: Já už jsem asi přišla o iluze hodně dávno, ale pořád věřím tomu, že pokud si člověk něco přeje, prostě se to stane, bez ohledu na to, co mu říkají ti druzí. Každý mi říkal: „Nedělej si to tetování, nenajdeš si práci.“ Divný je, že práci si najdu vždycky, když budu chtít.

B. Cerhová: Já jsem zklamaná, protože jsem čekala, že až budu dospělá, tak budou létající auta, a ono nic.

Čím se liší od generace svých rodičů?

B. Bartošová: Moje máma je hrozně skvělá a já si po pravdě nemyslím, že by to měla nějak o hodně těžší než já. Možná mi ten rozdíl nepřijde tak velkej, protože jsem od ní neslyšela takové předpotopní názory, jako má spousta mých vrstevníků.

B. Cerhová: Nemáme děti tak brzo jako naši rodiče, takže se můžeme v klidu vybouřit a pak se rozhodnout, jestli vůbec děti chceme. Nikdo na nás nevyvíjí tlak, že bychom se měli v devatenácti vdávat nebo ženit. A taky máme přístup k většímu množství informací.

Jaký je vztah této generace k politice?

B. Bartošová: Myslím si, že vztah k politice je spíš směšný. Většinu to nezajímá nebo nemají přehled. A bodejť by jo, když můžeme mít takového prezidenta.

B. Cerhová: Určitě se spíš považujeme za Čechy než Evropany. Není to z hrdosti, ale proto, že jsme tu pozadu. V oblékání, ve stravování ve zdravotnictví… skoro ve všem. Jsou to asi znaky, které se projevují ve většině států, ale já náš národ vnímám spíš negativně.

Jaká bude budoucnost téhle generace?

B. Bartošová: Myslím si, že tahle generace to bude mít s odřenýma ušima ještě docela fajn. Horší bude ta po nás

B. Cerhová: Pravděpodobně se nedožijeme důchodu.