Tento program přináší

Kam utíká mladá generace?

Současná generace žije v uvolněném a liberálním prostoru. Staví se proti zasahování do osobního života a podporuje hledání vlastní identity bez konzervativních strašáků. Přesto ve veřejném prostoru existuje jeden podstatný nevyslovený zákaz. Princip nevysloveného zákazu nazýval Sigmund Freud slovem „Denkverbot“. Na společenské rovině jej analyzuje současný kulturní teoretik Boris Buden. Podle něj existuje nepsané pravidlo: nemyslet na sociální a politické příčiny, které tvoří situaci v postkomunistických zemích.

Co to znamená? Politické partaje i jednotlivci odmítají promýšlet ekonomický systém současnosti a jeho vztahy s každodenní politikou. Děje se tak, aniž by ovšem jednali pod nějakým oficiálním tlakem. Během normalizace bylo zpochybnění vládnoucí ideologie trestáno podle zákona. Kdo se navážel do reálného socialismu s lidskou tváří, šel do chládku. Dnes je dovolena jakkoli rozlícená kritika neoliberalismu s lidskou tváří, ale téměř nikdo se do ní nepouští.

Přitom podle výsledků ankety Generation What se 81 % mladých (od 17 do 35 let) domnívá, že peníze a banky vládnou světu, s neklidem sledují nárůst nacionalismu a jejich víra v užitečnost EU je podkopána obavou z jejího praktického fungování, které připomíná byrokratický moloch. Od politické praxe se ovšem neočekává alternativa nebo návrh řešení. Jakoby byla politická rovina zablokována a neschopna skutečných změn.

Tento občanský nihilismus důsledně prorostl současnou generaci. 30 %mladých by bylo šťastných bez volebního práva. 65 % z nich je přesvědčeno, že někteří politici jsou zkorumpovaní a 33 procent podezírá prakticky všechny. O účast v politické organizaci nemá zájem 65 % respondentů. Ostatně více než tři čtvrtě dotázaných nemá důvěru v politiku jako celek.

Tenhle zkamenělý monolit jménem „politično“ je ale potřeba vyvážit extrémní živostí a dravostí. Ta se realizuje v osobním životě. A pouze v něm. Jak shrnuje filosof Michael Hauser: „Zákaz myslet na socio-politické příčiny postkomunistického marasmu (…) doplňuje pokyn ‚Mysli na vše‘, tedy: ve svém individuálním životě vyzkoušej vše, od drog přes sexuální perverze až po `duchovní zkušenost` v indickém klášteře.“

sailors-903044_1280

Jednotlivec tak neustále posouvá limity možného: s omrzlinami zdolává ledové stěny osmitisícovek, bez přístrojů se potápí v hlubinách mořských příkopů a bez moderní technologie sjíždí pralesní řeky. Oproti tomu sociální bydlení pro bezdomovce, snížení nájmů nebo navýšení minimální mzdy se považuje za nemožné a za snílkovské utopie. Možná, opravdu jen možná to navrhne k projednání současná vláda, ale nejspíš se to do voleb nestihne…

Žijeme tak v nové formě normalizace? Zadrhnutý status quo a vedle něj kreativní a akční jednotlivci. Navzájem se neobtěžují a neohrožují. Místo normalizačního chataření nastoupily více nadupané a smyslné podoby útěku. Stateční horolezci a odhodlaní potápěči tak mají jedno spolčené: ať už z horských vrcholků nebo mořských hlubin, mlčky pozorují svět, v jehož změnu se neodvažují doufat.