Tento program přináší

Přátelství ve třetím tisíciletí čelí hrozbě povrchnosti

Rodina a přátelé – slova, která nejspíš uslyšíme, když položíme otázku, co je pro vás v životě nejdůležitější. Ale zatímco rodinu si člověk nevybírá, přátele si zvolit může. Šťastný život bez přátel si podle dosavadních výsledků dotazníku Generation What? neumí představit ani 92 % mladých Čechů. U mladých lidí nic překvapivého. Ale co si vlastně pod pojmem přátelství představují? Jaké přátele si vybírají a co jejich vztahy ohrožuje?

Chat na Facebooku, pivo a party v pátek večer, důvěrný rozhovor v čajovně, fotbálek po práci, nakupování s kamarádkou, víkendová pařba na chalupě… Přátelství generace mileniálů se realizují různě, o tom, na čem jsou ve skutečnosti postavena, to ovšem mnoho nevypovídá.

Občas se zdá, že s rozvojem sociálních sítí se přátelství stává čím dál povrchnějším a nestálejším. Přidávat si přátele do profilu je stejně jednoduché jako taková virtuální přátelství ukončovat. Nemluvě o tom, jaký vliv má na společenský kredit třeba to, kolik přátel nebo koho mezi nimi například na Facebooku máme.

Přátelství půl zdraví

Sociální sítě bezesporu za posledních deset let podstatně změnily vnímání toho, co je přátelství. Respektive spíš přidaly novou kategorii virtuálního přátelství. Přátelství na osobní nikoli virtuální úrovni žije tak trochu ve stínu pozornosti. Neznamená to, že bychom se nescházeli, nepovídali, nesdíleli. Jen občas máme pocit, že chat s kamarádem má stejnou hodnotu jako společně strávený čas při nějaké reálné aktivitě.

Podle vědců z Oxfordské univerzity má přátelství účinky podobné morfiu – zvyšuje práh bolesti. Kontakt s přáteli způsobuje zvýšení hladiny endorfinů podobně jako například sport. Lidé s bohatým sociálním životem proto úspěšněji překonávají stres i složitá životní období.

Studie předpokládá, že kvantita a kvalita našich sociálních vazeb ovlivňuje naše fyzické i duševní zdraví a může být dokonce i faktorem, který určuje délku našeho života. Jako tvorové se společenským způsobem života v současném digitálním věku můžeme být podle oxfordských vědců doslova nemocní z nedostatku skutečných mezilidských kontaktů.

Má mě rád, nemá mě rád…

Zajímavý objev zveřejnili nedávno také vědci z Technologického institutu v Massachusetts ve spolupráci s pracovníky Univerzity v Tel Avivu. Podle jejich studie je jen asi polovina domnělých přátelských vztahů oboustranná, tedy jen asi každý druhý člověk, kterého považujeme za přítele, by tak označil i nás.

Zdá se, že neumíme skutečné přátelství rozeznat, respektive že do vztahů promítáme svoje představy a přání. Možná některé „přátele“ používáme k potvrzení vlastního sebeobrazu. Pomoci by mohlo vědomí, že skutečný přítel se nebojí s láskou kritizovat, když je to na místě. A v lásce zůstává, i když my kolísáme.