Tento program přináší

Naše děti se budou mít dobře, věří mladí Češi. Krátkozraká iluze, nebo nezbytná naděje?

Jaderná válka, terorismus, mezináboženská nenávist, xenofobie, globální oteplování, vyčerpání zdrojů, války o vodu, masivní migrační procesy… Podle některých nejsou vyhlídky příštích generací vůbec růžové. Do takového světa nechceme přivést svoje děti, raději žádné nemít, říkají. Podle statistik to ovšem s obavami z budoucnosti nebude u Čechů tak horké. Zatímco globální budoucnost vidí spíše černě, o tu osobní se nebojí.

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z konce loňského roku se Češi nejvíce obávají terorismu, mezinárodního organizovaného zločinu, uprchlíků a radikálních náboženských skupin. S mezinárodním vývojem posledních měsíců souvisí nepochybně i fakt, že roste počet lidí, kteří vidí jako čím dál reálnější hrozbu války.

Stejný průzkum se zajímal i o názor Čechů na další vývoj. Při pohledu na vlastní budoucnost a budoucnost blízkých převažuje optimismus (dvě třetiny dotázaných), v pohledu na budoucnost Evropy a lidstva převládá ve stejné míře pesimismus. Budoucnost české společnosti vidí lidé taky spíše pesimisticky, i když ne v tak výrazné míře (o něco více než polovina dotázaných).

Nejmladší generace strach z budoucího vývoje nemá, jak potvrzují i dosavadní výsledky dotazníku Generation What? A optimisticky vidí i budoucnost svých dětí.

Svět se stal nepředvídatelným

Co však podle nich znamená, že se příští generace budou mít stejně dobře nebo lépe než my? Globální změny klimatu a čím dál větší závislost na energetických zdrojích příliš růžovou budoucnost lidstvu neslibují. Podpis klimatické dohody koncem dubna v New Yorku se zdá být spíše zatažením za záchrannou brzdu v poslední chvíli. A příliš vesele se v posledních letech nevyvíjí ani mezinárodně politická situace.

„Svět se stal mnohem méně předvídatelným. Ani Spojené státy nejsou schopny cokoli garantovat, pokud jde o zachování světového míru,“ myslí si bezpečnostní analytik Andor Šándor a dodává, že Evropa v posledních letech těžce podcenila dimenzi vlastní obrany. Hrozbu vidí i v nárůstu pravicového extremismu a xenofobie nejen u nás, ale především v Německu.

Podceňujeme hrozby

Doufejme, že za optimismem mladé generace stojí spíše naděje, nikoli iluze. Evropa žije v míru více než 70 let a pomalu zapomíná na to, co je to hlad, tma, zima, válka. „Po skončení studené války se svět nestal bezpečnějším, jen my jsme přestali být opatrní,“ cituje v této souvislosti Andor Šándor bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou.

„Obávám se, že ani lidé v roce 1912, 1913 po řekněme 100 letech míru od napoleonských válek taky netušili, že najednou za dva roky bude válka s 16 miliony mrtvých.“

Nezbývá než doufat, že pro naše děti a vnuky nebude mír pouze luxusem, v němž žili bez myšlenek na budoucnost jejich rodiče a který si už další generace nemohou dovolit.