Tento program přináší

Všude dobře, u maminky nejlíp

S rodiči nemám problém, tak kam pospíchat. Zlaté pravidlo mnoha českých mužů. A ne že ne! Statistiky mluví jednoznačně – skoro polovina mužů ve věku do 29 let žije ve společné domácnosti s rodiči. Ale abychom byli spravedliví, ženy je s 31 % začaly úspěšně dohánět. Oproti statistikám z poloviny 90. let je to u mužů i žen téměř dvojnásobek.

Mamahotel, řekne si asi většina z nás a představí si pohodový studentský život bez praktické zodpovědnosti. Fakt, že generace Y s osamostatněním nepospíchá, ovšem nemusí mít tak jednoznačné vysvětlení.

Nejde jen o lenost nebo pohodlnost, ale často jsou v pozadí čistě praktické důvody – delší studium, stáže, studium v zahraničí, vysvětluje psycholožka Barbora Blažková. Za rapidním nárůstem počtu „mamánků“ vidí širší spektrum příležitostí studovat, cestovat i pracovat při studiu.

Podle průzkumu agentury STEM/MARK drtivá většina dospělých mladých lidí, kteří stále sdílejí domácnost s rodiči, uvádí jako hlavní důvod ekonomickou náročnost osamostatnění. Ztráty pohodlí se obává asi 71 % dotázaných, ke strachu z přijetí odpovědnosti se přiznalo 64 % z nich.

Lovci mamutů

Podle Jany Hajderové z občanského sdružení Faust je ale na vině také stereotypní způsob výchovy: „Dívky jsou pořád ještě vychovávány s tím, že se musí umět postarat o sebe i o své nejbližší, zatímco muži jsou vedeni tak trochu jako lovci mamutů, kteří o sebe nechávají pečovat.“

Podobně to vidí i psychiatr Max Kašparů, který si za desetiletí své lékařské praxe vytvořil čtyři kategorie tzv. mamánků. Prvním je „věčný student“, který postupně studuje několik vysokých škol, důležité je hlavně studovat co nejdéle. Druhým je „marodér“, který ve chvíli, kdy by se měl začít starat sám o sebe, onemocní. Vytváří si psychickou závislost na rodičích a není schopný zvládat praktický život bez cizí pomoci.

Třetí typ „specialista“ po absolvování školy stále nemůže najít uspokojivé uplatnění pro své jedinečné schopnosti. A čtvrtý typ označuje Max Kašparů jako „obojživelníky“. Ti využívají kteréhokoli z výše uvedených postupů a nakonec si do domu rodičů přivedou i partnerku.



Přísná láska

Tento typ dospělých dětí zkouší, kam až může zajít. A rodičům je často hloupé říct si vlastním dětem o finanční příspěvek na provoz domácnosti. Mamánek je přitom pro stárnoucí rodiče nejen ekonomickou, ale i psychickou a fyzickou zátěží.

Podle Jany Hajderové je v takovém případě nejlepší přístup, který by se dal označit jako přísná láska. Vyhodit dospělé dítě z hnízda totiž často může být to nejlepší, co pro něj mohou rodiče udělat.