Tento program přináší

Mladí Češi o škole mluví v dobrém. Dokud nedojde na praxi

Když začínali nejstarší ze současné generace Y se školní docházkou, lámaly se politické poměry. Podobizny Gustáva Husáka ve třídách nahradil portrét Václava Havla. Podle starých učebnic dějepisu už se učit nedalo, nové ještě nebyly vydány. Dlouholetí ruštináři se bleskurychle proměnili v angličtináře se znalostmi jen o jednu dvě lekce před svými žáky a děti se snažily odnaučit oslovení „souško učitelko“.

Podmínky v českém školství se od té doby nepochybně změnily, v mnohém k lepšímu. A z žáků divokých 90. let jsou pomalu rodiče a učitelé. Jak se od té doby proměnil český vzdělávací systém? Věří v něj dnešní mladí lidé? A proč vůbec studují?

Jak vyplývá ze sociologických průzkumů, Češi považují současný český vzdělávací systém za otevřený a dobře dostupný všem bez ohledu například na rasu nebo pohlaví. A většinou příznivě hodnotí i kvalitu vzdělávání. Dobře si v tomto ohledu stojí základní školy, gymnázia i univerzity. Nejhorší renomé mají naopak střední odborná učiliště.

Zajímavé jsou i výsledky, které průzkum Centra pro studium veřejného mínění přinesl v oblasti hodnocení vlastního studia dotázaných. Téměř 80 % z nich je přesvědčeno, že jim vzdělání dalo potřebnou kvalifikaci v oboru a všeobecný přehled. Vzdělání jim také pomohlo získat smysl pro odpovědnost a utvořit si vlastní názor. Většina Čechů je také spokojena s úrovní dosažených znalostí. Vůči vlastnímu vzdělávacímu systému jsou Češi naopak skeptičtí, pokud jde o kázeň, disciplínu a morální hodnoty.

Pozitivně se podle dosavadních výsledků průzkumu Generation What? dívá na otevřenost českého školství i generace Y. Většina z účastníků ankety se také ve škole cítila více či méně dobře. Mnohem hůře už ovšem respondenti hodnotí způsob, jakým je škola připravila pro trh práce.

Právě nesoulad mezi školní teorií a pracovní praxí bývá často zmiňován jako hlavní úskalí českého vzdělávacího systému. Podle odborníka na vzdělávání Bohumila Kartouse je ovšem třeba mít na paměti, že ekonomický zájem by měl být v souvislosti se vzděláváním až sekundární.

Otázka by podle něj měla stát jinak: Podporuje český vzdělávací systém rozvoj společnosti? „Absolventi by měli být vzděláni v univerzálních dovednostech a získávat znalosti, které je možno použít multiplikovaným způsobem, tedy které nebudou omezené na určitou konkrétní oblast,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Český vzdělávací systém se to podle něj učí jen velmi pomalu a ztěžka. Slabinu vidí Bohumil Kartous v systému hodnocení, který se nezměnil už řadu desetiletí a neodpovídá tomu, jak se za tu dobu vyvinula česká společnost.

Podobně situaci hodnotí i rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Tomáš Machula. Také podle něj není v silách škol, aby držely krok s proměnami pracovního trhu. „Praktičnost ano, ale prakticismus rozhodně ne,“ říká. „Nemůžeme se omezit na to, abychom připravili skvělé mechaniky, ale chceme vytvořit vzdělané lidi. Němci tomu říkají ‚bildung‘, to znamená nejen vzdělání, ale také vnitřní kultivaci člověka.“