Tento program přináší

Nakupování jako politický akt. Lidé by měli vědět, za co utrácejí, připomínají příznivci pomalé módy

Nakupování oblečení, to je pro někoho nutnost, pro jiného zábava. Textilní průmysl s sebou ale přináší i devastaci životního prostředí a otrocké pracovní podmínky, upozorňují stoupenci slow fashion, česky pomalé módy. A zatímco potraviny už rádi kupujeme od lokálních dodavatelů, na módu většina Čechů spíš zapomíná.

V roce 2015 spotřeba textilií na celém světě dosáhla přibližně 73 milionů tun. Jenže jen asi 20 % je recyklováno. Textilní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů na světě. I to připomíná odbornice Kamila Boudová. Studovala ve Francii a nějakou dobu působila v konvenční módě. „Pracovala jsem s dodavateli z Číny i Bangladéše, ale četla jsem, jak tam hoří fabriky. Pak jsem se rozhodla, že budu pracovat spíš proti systému,“ popsala v rozhovoru na Radiu Wave.

Současný módní průmysl je odvětví, ve kterém standardní kolekce vyráběné pro sezony jaro/léto a podzim/zima téměř neexistují. Přísun zboží do obchodů je kontinuální, proto mluvíme o fast fashion, tedy rychlé módě. Ta je masově produkovaná v zemích třetího světa, například v Bangladéši, Kambodži, Maroku nebo Pákistánu.

Lidé by měli vědět, za co utrácejí

Kromě toho, že oblečení z velké části šijí dělnice v pro nás nemyslitelných podmínkách, výroba znečišťuje životní prostředí a spotřebovává velké množství přírodních zdrojů, od vody až po fosilní paliva. „Mezi lidmi je jen malé povědomí o tom, co je organická bavlna. S jídlem je to jasné, ale v případě módy lidé obvykle nevidí přidanou hodnotu,“ tvrdí Kamila Boudová.

Zákazník by podle ní měl vědět, za co utrácí, když si koupí tričko za 150 korun. „O udržitelné módě tu není povědomí. Lidé se často začnou smát, že jde o oxymóron. Nejde ale jen o to, aby nějaká světová značka byla udržitelná,“ připomíná. Podle jejích slov je třeba začít více recyklovat, snižovat vzdálenost, kterou zboží za zákazníkem urazí, a také snižovat spotřebu.

„Člověk je pořád pod tlakem reklamy, aby nakupoval co nejvíc. Tak jsem hromadila oblečení, ale málokdy jsem měla co na sebe,“ svěřuje se v dokumentu České televize Zpomalený šatník Eva Urbanová, která došla ke konceptu pomalé módy šetrné k lidem i životnímu prostředí. Tvorba udržitelného šatníku je však podle ní během na dlouhou trať. „Nakupování beru jako politický akt. Dává nám to sílu měnit svět. Když si něco kupujeme, říkáme tím, že chceme podporovat určitou věc,“ dodává.

Nakupování nás baví

Jednou z možností je také upcycling, nebo-li oživení starých věcí. Třeba slovenská módní návrhářka Lubica Skalská vyrábí batohy, oblečení i šperky ze starých džín, na přešívání secondhandového oblečení se zas zaměřuje značka Win Win Love. „Nejdřív jsme zkusily prodávat na internetu. A protože to šlo dobře, přesunuly jsme se na vlastní web,“ shrnuje Barbora Vilišová, která spolu s Annou Stárkovou stojí za přešíváním kousků z druhé ruky. „Šít jsme se naučily doma,“ dodává.

Jenže, jak plyne z výzkumu společnosti MasterCard z roku 2015, většina Čechů si užívá jednoduchosti nakupování. Až 32 % dotazovaných si minimálně jednou za měsíc udělá radost nákupem oblečení a celých 53 % nakupuje oděvy a obuv s ohledem na aktuální módní trendy.