Tento program přináší

Máme se rádi, tak se bereme. Škodí dnešnímu manželství ideologie lásky?

Jí je 21 a jemu 24 let, studují vysokou školu a rozhodli se vzít. Je prosinec 1980. Ivana a Vašek, hrdinové jedné z epizod cyklu Manželské etudy režisérky Heleny Třeštíkové, by mezi dnešními vrstevníky nejspíš vyvolávali nechápavé pohledy. Na začátku 80. let však jejich případ nebyl nic neobvyklého. Za posledních třicet let udělala zjevně česká společnost v tomto směru velký kotrmelec.

„Bereme se, ani nevíme proč. Já ji mám rád, ona má ráda mě, a tak jsme se vzali,“ shrnuje bezstarostně hned v úvodu dokumentu důvody svého rozhodnutí Vašek. A bezděky tím vlastně charakterizuje celou svoji generaci, generaci rodičů dnešních mladých lidí. Svatbu považovali tak nějak za logickou samozřejmost. Vstup do manželství bezprostředně po dokončení střední školy nebyl nic výjimečného, brzy následovaly děti a pro ty šťastnější i vlastní byt. Párů žijících na psí knížku, jak se říkalo, bylo minimum.

Co dělají dnešní vrstevníci mladých snoubenců Ivany a Vaška? Studují, pracují, cestují a baví se. O svatbě reálně uvažuje podle sociologických průzkumů jen velmi malé procento z nich. Statistiky ukazují, že ve věkové skupině 20 až 24 let žije v partnerském svazku jen necelá pětina žen. V manželství jen asi třetina z nich.

zdroj: Pixabay.com

zdroj: Pixabay.com

A statistice vstříc jde i veřejné mínění. Podle průzkumů provedených začátkem letošního roku Sociologickým ústavem Akademie věd se téměř 60 % Čechů domnívá, že je v pořádku, když spolu lidé žijí, aniž by plánovali sňatek. Manželství je přežitek, mohlo by se zdát. Ale statistiky mluví jinak. U třicátníků se totiž čísla pomalu obracejí ve prospěch manželství a u partnerských dvojic ve věku 35 až 39 let už je podíl nesezdaných jen asi 13 %.

To ovšem nic nemění na faktu, že generace Y sňatek příliš neřeší, respektive spíše odkládá. „Dnešní doba je charakteristická tím, že se pluralizují formy života. Můžeme si volit svoje životní dráhy, i jak bude vypadat naše rodina,“ popisuje socioložka Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd důvody, proč tomu tak je.

zámky

zdroj: Pixabay.com

Za svatbou dnes nestojí dříve tak stěžejní ekonomické a právní motivy. S tvrzením, že je hlavní výhodou manželství finanční jistota podle průzkumů souhlasí jen asi 40 % oslovených. Motivem nejsou podle veřejného mínění ani děti. Podle Radky Dudové má manželství v dnešní době mnohem spíše hodnotu ve své symbolické rovině. Uzavření manželství je podle ní v prvé řadě zprávou navenek: My dva patříme k sobě. Tvoříme celek.

Manželství ovšem původně nebylo založeno na milostném vztahu. Šlo mnohem spíše o ekonomickou a právní smlouvu. Na lásce se při sňatku začalo stavět až v první polovině 20. století a dnešní krize manželství je podle Radky Dudové tak trochu důsledek. „Láska není něco stálého, co by se dalo slíbit na celý život. Je třeba i jiných přísad. Současná ideologie lásky tak paradoxně manželství ohrožuje. Lidé se cítí oprávněni jít za svým štěstím, i když to znamená porušení manželského slibu,“ myslí si.

To si ovšem vyzkoušela už generace Ivany a Vaška. Velká část současné generace Y prožila rozpad manželství svých rodičů a má tedy z pochopitelných důvodů ze závazků na celý život respekt. Nechce se unáhlovat. Na druhou stranu je podle všeho láska i pro ni stále to nejdůležitější, co by mělo vést ke svatbě. Uvidíme, jaký obraz sama sebe v tomto ohledu namaluje v projektu Generation What?.

  • Tutu

    Vetsina deti do rekneme 12ti let jejich zivota ma v sobe prirozene vice zdraveho rozumu,presvedceni a moralnich hranic nezli jak se kdysi kdesi zacalo krasnym slovem oznacovat deti „pubertalni“. Bohuzel puberta sama o sobe je nyni brana u vsech automaticky a tim padem omlouva vsechny ciny/neciny vsech „teenage deti“ s tim, ze „vsak ono to prejde,oni jednou dospeji“ (a vse bude zas ok), ovsem nekteri nedospeji vubec 🙁 v podstate ze sve vlastni zkusenosti je tzv.puberta jen ztrata casu v seberealizaci, najiti sama sebe a hlavne prevzeti zodpovednosti za vsechny sve ciny, je to cas, kdy clovek vlitne ani nemrkne do nejake skupiny, chce se druzit se sobe rovnymi……protoze ma vice casu nez deti treba pred 100lety.
    Ty museli pomahat rodicum (coz vetsina brala za samozrejmost a i dnes to deti do urciteho veku bavi – citi se byt potrebnymi). Pojem „teenager“ vubec neexistoval…dnes se z techto teenageru seberealizuje jen hrstka, ktere to vydrzi i do dospelosti, jako priklad uvedu DJs, MCs,extrem (sk8,snb atd) i normalni sportovci…. ovsem i to neznamena, ze tim dospeji (spousta z nich-vesmes muzu- dodnes bydli u maminky) A jsme u tech matek…..konecne 🙂 vlastne za to nakonec muzou ony, ale proc, ze?! Taky vime, nebo se aspon domnivame …;)
    Je mi lito ze zde musim podotknout, tyka se to zejmena nasi muzske casti populace (jestli jeste vubec muzu pouzit slovo „muzske“), ze kazda divka chce byt princeznou i ta, co si hraje s auticky trebe prinejmensim princeznou bojovnici, ovsem u opacneho pohlavi neni muz jako muz. Muze delaji ciny,nebo take skutky, jak kdo chce….samozrejme ty dobre, takoveho muze si pak zena muze vazit a vedle nej se pak zena bude chovat jako zena a ne jako muz.
    A tak navrhuji alespon na zkouzsku celoplosne do skolnich osnov jako povinny predmet jiz od 1.tridy zavezt Spolecenskou Etiku a nejlepe z ni delat i maturitu, jak pro muze, tak pro zeny, treba si pak budou nejenom sebe navzajem vic vazit a lepe vnimat sve misto a svou potrebnost ve spolecnosti. Protoze te jsme kazdy soucasti a vzorem pro dalsi generace 🙂
    p.s. a vy, mamky kluku, fakt dostujte slova a budte jine, jak vzdy na zacatku materstvi rikate, jinak svet pujde brzo do haje…..diky

  • Ladislav II Písařík

    Ženil jsem se taky velmi mlád a přes občasná období neshod jsme vydrželi spolu víc než 50 roků a doufám, že ještě nějakou dobu vydržíme. Recept: neházel flintu do žita při prvním zakopnutí – manželství je hlavně tolerance, pochopení druhého a kritické hodnocení sebe samého. A taky odpovědnost k dětem, které máte a věřte, že někdy potřebují péči i do 30. let. Když přijde do rodiny snacha – rada pro ženy – brát ji jako vlastní dceru i s jejími nedostatky, nikdo nejsme bez chyby. Hodně zdaru všem.